Nejbližší koncerty...

 
14. 03. 2010

Rytmus v patách - ČT1 neděle 14.3. 20 hod

Film vypráví o konci jedné jazzové kapely. Ústředním hrdinou je Danny Smiřický, známý Škvoreckého hrdina, tentokrát v Praze, kde je členem kavárenského orchestru. Miluje jednu krásnou dívku, která bohužel nemá správný třídní původ a přes své mládí dává Dannymu morální lekce. Ani další členové kapely v těch pohnutých letech nejsou před komunistickým režimem bez „viny“, takže StB nedá velkou práci, aby kolem nich upředla síť, v níž uvíznou nějakým způsobem skoro všichni.

Hudebně se o film postaral Emil Viklický, který jednak použil řadu titulů starší swingové éry – standardy i tuzemskou tvorbu (Emil Ludvík, Karel Běhounek), jednak napsal vlastní skladby, písně a scénické instrumentálky. Viklický se záměrně nesnaží o dobovou autenticitu swingových šlágrů či jejich nápodoby. Původní skladby přearanžoval, při zachování swingové podstaty je však posunul k modernějšímu projevu, instrumentací se ale prolínají i prvky dixielandové, což se situací našeho jazzu padesátých let úzce souvisí.
Hlavní pěveckou hvězdou je Berenika Kohoutová, jako vokalisté se předvedou také Vojta Dyk (alias Danny Smiřický), Jan Meduna, James Harries v expresivním FBI Blues Viklického na slova Škvoreckého a Tonya Graves v superhitu Jakoba Jocobse Bei Mir Bist du Schön.
Samostatnou kapitolou je hudba scénická, jejich názvy i témbry navozují dusnou atmosféru padesátých let samy o sobě: Marcela se otráví plynem, Výslech Šimáka, Diagram StB nebo Závěrečný soud. Do zvuku vstupuje studiový smyčcový orchestr řízený Mariem Klemensem a místy temně mudruje cello Moniky Knoblochové. Melancholie zmaru pak přichází s inspiracemi hudbou J. Ph. Rameaua, přítele Voltaira a mistra francouzského baroka.
Jazzové Okteto, které se vizuálně v celé kráse zaskví jen krátce coby cirkusová kapela pod šapitó, tvoří Václav Týfa (tp), Felix Slováček (as, cl), Jan Tříska (ts), Sváťa Košvanec (tb), Petr Tichý (g), František Uhlíř či Petr Dvorský (cb), Ivan Smažík či Laco Trop (ds), Viklický diriguje a hraje na klavír. Nepochopil jsem, proč tak zajímavý soundtrack je označen jako neprodejný, pouze k promo účelům filmu. Ta hudba vytváří celistvou svitu, která evokuje duch Škvoreckého ,jazzových‘ povídek věrněji, než by dokázaly dobové originály působící často trochu úsměvně. (Vladimír Kouřil)