02. 12. 2012

Medeski - hrál nebesky !

Prvního listopadu v zcela zaplněné Koncertní síni B. Martinů byl jen jeden jediný host – hráč na piano – JOHN MEDESKI.

Jedna z největších osobností světového jazzu zde zahrála ve velmi netypické podobě – jen na klavír.

Experimentátor, groovový mág či ohýbač kláves – dokázal zase překvapit. Jen on a akustické křídlo – přesto měl člověk možnost slyšet celou kapelu, za chvíli symfonický orchestr, potom nervní rytmus newyorského downtownu vystřídanou něžnými tóny nebes.
V dlouhých kompozicích spojoval motivy ze svých skladeb a dost často se nechal unášet momentálními nápady a improvizací. Jak prohlásil návštěvník, který byl o den dřív na jeho koncertu v Českých Budějovicích – jen jedna jediná skladba byla stejná.
U hráče tohoto jména bylo jasné, že půjde o virtuózní hru – ale John neexhiboval, svou perfektní techniku nastavěl na odiv, bral ji jen jako prostředek, díky němuž se může co nejsvobodněji vyjádřit.

John Medeski se ale ukázal nejen jako geniální hráč a tvůrce – ale také jako mimořádně pokorný člověk.
Oproti jiným hvězdám totiž dokázal překvapit svou skromností a normálností.
Několik dní před koncertem požádal prostřednictvím managera, že si hlavně přeje, aby občerstvení které měl definované ve smlouvě, bylo dodáno jen v malém množství, aby se hlavně nic nemuselo zbytečně vyhazovat. A den před koncertem vzkázal, že chce jen vodu a minimum ovoce a.zeleniny. To je přesný opak toho, co vesměs předvádějí ostatní – nejen že trvají na občas až nesmyslném počtu jídel a nápojů (které pak zůstávají v šatně), ale pak ještě chtějí něco úplně jiného.
Stejné to bylo po jeho příjezdu, žádné manýry, John si sám vařil čaj a odmítal jakýkoliv servis či pomoc.
Zaujalo ho piano. Se značkou Petrof se seznámil o den dříve v Budějovicích – ale z trutnovského nástroje byl nadšen. Dlouze si o nástroji povídal s ladičem Antonínem Krbílkem. Vyslovil velké uznání nad kvalitou nástroje i jeho naladění. Pak požádal, zda by nešlo ještě upravit jeden tón v úplně nejhlubších basech, kde jinak téměř nikdo nehraje.


Po koncertě – který zakončil několika přídavky před fascinovaným publikem – poděkoval za organizaci a zajištění koncertu, který si prý bude dlouho pamatovat.

V zákulisí pak říkal, že to bylo velmi domácké a přátelské prostředí, podobně jako někde u něj doma na vesnici ve státě New York (žije nedaleko Woodstocku), ale přitom to bylo celé odvedené v naprosto profesionálním duchu. A rozplýval se nad pozorností publika, které poslouchalo a „nechalo jej hrát“.

A zde je ještě další připomenutí tohoto koncertu: